Květiny a motýli
Už jste měli někdy povznášející pocit? Křídla jste nepotřebovali, ruce stačily, ale dojem létání byl dokonalý. K tomu stačí zajít do botanické zahrady na Fata Morganu. Že nevíte, co to je? Expozice motýlů, kteří se právě vylíhli a poletují všude kolem vás ve skleníku.
Něco podobného jsem zažila v expozici Národního muzea v Londýně, tam to bylo přímo podle hesla- před motýlem neutečeš. Seděli nám snad všude- na hlavě, zádech, na brýlích. Pražská expozice v botanické zahradě byla v jiném duchu, motýli létali v květinových zahradách. Skleníky byly přeplněny kvetoucími orchideami, liánami a mezi nimi plavným pohybem kroužili motýli. Nedotýkejte se motýlů- znělo z amplionu, návštěvníkům to bylo tak nějak jedno, čeština jim nic neříkala. Jo, kdyby totéž sdělení bylo v ruštině, angličtině, nebo španělštině, jistě by se setkalo s pochopením. Tak alespoň my, znalí rodné řeči, jsme začali přemýšlet, jak to uděláme. Příteli zaparkoval jeden exotický motýlek na hlavě a ne a ne odletět. Jak ho odehnat, když se na něj nesmí sahat? Kde se vzala- tu se vzala skupina čínských turistů, unešeni tím, co viděli, začali Richarda fotografovat ze všech stran. A jak se zbavit jich? O nich žádné hlášení nebylo, ale slušnost nám nedovolila odstrčit ty milé šikmooké a stále usměvavé osůbky. Huš, ať už jsi pryč. Po pětiminutovém přemlouvání motýl odletěl a my se dali na bezhlavý úprk. Rychle pryč! Motýl opět začal nad námi kroužit, ale unikli jsme mu. Po tomto vyčerpávajícím zážitku jsme nalezli klid v houpací síti botanické zahrady. Tak příjemné lenošení ve dvou jsem nezažila. Den skončil a mně zbyl jen tento fantastický zážitek.
Chcete létat? Tak rychle na Fata Morganu, ale má to jednu podstatnou podmínku, musí být s vámi někdo, kdo vás do těch výšin dostane. Právě jeho přítomnost bývá ono povznášející nebeské křídlo.