Můj báječný porod
Milujte se a množte se- to byla velmi známá píseň z filmu Stvoření světa. Každý pár po určité době, kterou společně prožil, dojde k závěru, pořídíme si mimčo.
Ani my nebyli jiní. Plán i realizace proběhly celkem rychle. Žádné nevolnosti, pohoda, klid. Co mě dost rozladilo, bylo to, že mi lékařka na počátku těhotenství sdělila, že s pravděpodobností 1:16 bude mé dítě mongoloidní. Tehdy jsem podstoupila odběr plodové vody. Tolik bledých a vyplašených žen na jednom místě jsem v životě neviděla, ale vše dopadlo dobře. Bude to holčička! A ani jsem si neuvědomila, blížil se den D. Byla jsem hospitalizována. Ženy na pokoji poskytovaly různé tělesné parametry- malá, velká, tlustá, tenká i snědá. Až po druhém pokusu vyvolat porod, došlo ke kýženému výsledku. Nejdříve jsem měla pocit, že začnu lézt po stěně jako moucha, jaká to byla bolest. Poté mě odveleli na hekárnu. Spása! Sprcha! Hned jsem si tam vlezla, proudy vody byly tak příjemné, že to pro mě v tu chvíli znamenalo nesmírné blaho. Proč tu plýtváte tu vodu? Vyhnala mě sestra z oázy klidu. Běžte na míč. Začala jsem poslušně poskakovat. Přišla lékařka, odhrnula mé dlouhé blond vlasy z obličeje a řekla- vy tu visíte jako kus flaksy! Podívala jsem se na ni, a pokud by to šlo, pohledem bych ji zabila. Jste dost otevřená, jdete na sál. Zavěšená jako netopýr na porodním lůžku a čekající na pana primáře, až mu skončí ordinace, jsem stále nevycházela z údivu. Jen si sem pojď a šáhni si. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem se stala učení pomůckou. Mladá sestřička šátrala rukou v mém těle, tenhle zážitek bych si odpustila. A už tu byl pan primář, jdeme na to, tlačte. Sílu už jsem dávno ztratila. Najednou na mě skočila staniční sestra. Uslyšela jsem křupnutí… Tak je to v prd…, už nebudu chodit, že by páteř? Najednou se ozve dětský křik! Tak tohle je v pořádku. Ono křupnutí souviselo s další fází porodu, po pupečníku přišlo látání mého natrženého těla. Byla to snad nejdelší hodina v mém životě, každé píchnutí jehly jsem cítila. Najednou zazněl pokyn- tak, teď udělejte hop a dojděte si na pokoj. Ten člověk se snad zbláznil! Myslel to vážně? Sesunula jsem se nejdříve z lůžka a pak na zem. Sestra mi pomohla na pokoj, jinak bych to opravdu nedala.
Většina špatných pocitů zmizela. Ale zůstal jeden hřející u srdce- mám fantastickou dceru a za to děkuji!