Pocit deja vu
Už jste někdy cítili, že to, co děláte, už někdy bylo? Ten, s kým jste se setkali, také už někdy byl ve vaší přítomnosti? Ale za živého boha jste nedokázali přijít na to, kdy a kde to bylo? Byl to sen? Nebo mám už tak špatnou paměť.
První setkání. Krok směrem, který ani netušíte. Vyjde to? Nebo to bude katastrofa? Jak v tomto případě utéct a hlavně toho druhého neurazit a nezranit. Asi se ptáte, proč takhle uvažuji. Ale nechci být neslušná a zároveň soucítím, co kdybych v té druhé roli byla já? Tedy nastal den, který vše rozhodne. První pozitivum- milý a opravdu pohledný muž. To snad není pravda. Hledáme vhodnou restauraci, kde bychom mohli mluvit. Ano, ta by byla dobrá, vcházíme. To, co mě opět mile překvapí, je úsměv, gesta, mimika. Jako bych toho člověka už někdy viděla, je to možné? I on přichází s myšlenkou, že mě zná, ale odkud? Zvláštní- minulý život?
Čas ukáže, zda tušení bylo správné, nebo jeden z mnohých omylů hříček osudu. Vždyť každý máme napsáno, co nás čeká a nemine, nevěříte? Já věřím, ta víra by nás měla provázet životem, víra v druhé a v to, že vše přeci není jen špatné.